Recenze | Biomanželka

AUTOR: Michal Viewegh
NAKLADATELSTVÍ: Ikar
POČET STRAN: 208
ROK VYDÁNÍ: 2019 (původní vydání: 2010)

Anotace

České autory skoro nečtu, ani vlastně nevím proč. Většinou mě nic moc nezaujme. No řekla jsem si ale, že jednou za čas bych si někoho českýho hodit mohla, takže když jsem v knihovnovým seznamu novejch knížek zahlídla nový vydání Biomanželky, řekla jsem si, že to prubnu. Tahle obálka je totiž asi tak 150x lepší, než ta původní. A já si hodně vybírám na základě obálky. Děláte to taky?

Příběh pojednává o manželství slavného spisovatele Mojmíra a jeho (bio)ženy Hedviky. Je vyprávěn dulou, která s nimi žije.

Hedvika bývala knihovnicí, ale když při stavbě jejich domu objevila kouzlo duchovna, čaker apod., do kterého ji zasvětil architekt, začalo to s ní jít z kopce (jak by řekl Mojmír). S Mojmírem má dvě dcery a dula je její blízkou společnicí.

Mojmír miluje Hedviku, ale nechápe, co se s ní stalo a kam se ta milá krásná knihovnice vytratila. Teď tady místo ní stojí přeemancipovaná lesana a na Mojmírovi jí nezáleží tolik, jako na Mateřském centru. Vždyť teď už si Hedvika nekoupí na sebe nic než holinky na zahradu. Mojmír je slavný spisovatel a svoje trable řeší s kamarádem Felixem. Dulu nesnáší.

Dula v knížce nemá jméno, je jí 55 let a je to pravá feministka. Je Hedvičinou blízkou společnicí (proto s nimi bydlí), Mojmíra nesnáší a k odstěhování se nemá, i když má manžela. Dula Hedviku naprosto podporuje ve všech bio aktivitách.

I když je příběh vyprávěn dulou, je hodně o Mojmírově pohledu na věc. Dula příběh vypráví sarkasticky a o Mojmírovi se zmiňuje jako o "Mistrovi" a nešetří narážkami na jeho, údajně, nízký intelekt.

Mojmír nešetří slovními narážkami a ataky směrem k dule, kterou by nejradši vystěhoval už v den, kdy pomohla porodit jeho první dceru. Nechápe, proč Hedvika tak dá na nějakou cizí ženskou. Stýská se mu po Hedvice, do které se zamiloval. Žárlí na všechny Hedvičiny aktivity, protože mu přijde, že ji jako Popelku zachránil z "obyčejného světa" a přenesl ji do toho svého, kde Hedvika zdivočela a zemancipovala se až moc, a teď už ho nepotřebuje. 

Knížka má vtipné slovní obraty, nejednou jsem se uchechtla. V jiných recenzích jsem četla, že je kniha plná klišé, ono asi jo, ale ruku na srdce, obě postavy, Hedvika i Mojmír, se dnes opravdu vyskytují v hojné míře. Chápu chování obou postav, ale Mojmír mi byl přece jenom sympatičtější (ano, ukamenujte mě). Dulu, vypravěčku, bych teda nakopala, tu jsem nesnášela skoro stejně jako Mojmír.

HODNOCENÍ: 60 %