Recenze | Cop

AUTOR: Laetitia Colombani
NAKLADATELSTVÍ: Odeon
POČET STRAN: 183
ROK VYDÁNÍ: 2017

Anotace

Úplně často nečtu takové ty knižní boomy, protože se chci trochu lišit, ale občas se výjimka najde a pokud mě anotace opravdu zaujme, kašlu na to, jestli je kniha zrovna boomem nebo ukrytá v hlubších literárních vodách.

Cop četli snad už všichni. Vy určitě taky, žejo! No, tak já teď můžu říct, že mám taky splněno. Netušila jsem úplně o čem kniha je, věděla jsem jen, že je o silných ženách a že tam teda asi bude něco ohledně copu. A tak jsem se pustila do (téměř) neznáma....:


Cop pojednává o třech ženách: Kanaďance Sarah, Indce Smitě a Italce Giulii. Jsou to ženy různého věku, nikdy se nesetkaly a pravděpodobně ani nesetkají, každá řeší svůj problém, přesto je pojí vlasová zápletka (metaforicky řečeno).

Smita žije v indické vesnici, má šestiletou dceru Lalitu a manžela a od narození je kvůli svému původu předurčena k vybírání exkrementů holýma rukama. Denně obejde několik domácností a vybere jímky. Za to dostane zbytky jídla, případně ošacení. Smita sní o tom, že Lalita nebude muset dědit toto nepříjemné "zaměstnání", takže pošle Lalitu za veškeré našetřené peníze do školy. Život v Indii ale není jednoduchý a Smita se vydává na cestu.

Giulii je dvacet, žije na Sicílii a od šestnácti let pracuje v rodinném podniku na zpracování vlasů. Jednoho dne má její otec nehodu a při této příležitosti Giulia odhalí, že firma je v krachu - Italové své vlasy likvidují, nikdo se již vlasů nezbavuje prodejem na paruky. K tomu všemu se dívka zamiluje do indického přistěhovalce a obává se reakcí rodiny a okolí.

Sarah je okolo čtyřiceti, má tři děti a je velmi úspěšnou právničkou. Většinu času tráví v práci, rodinný život v knížce není vůbec popsán, děti bývají s chůvou. Sarah bohužel zjistí, že má rakovinu. I když se to v práci snaží tajit a na vyšetření chodí ve svém volnu, a to proto, že se chce stát partnerem v právnické firmě, bohužel na onkologii potká kolegyni. Ve firmě se tedy dozví o tom, že se Sarah léčí a v tu chvíli ji začnou diskriminovat.

Příběh je psaný po kapitolách, kdy se střídá vyprávění o jednotlivých ženách a jejich osudech. Nejvíce mě bavil příběh Smity, o kterou jsem se upřímně bála. Vlasová pointa celé knížky je milá a naprosto reálná, kniha se čte dobře, však je taky poměrně kratičká. Bohužel se nemůžu zbavit dojmu, že knížka není nic nového a jedinečného, podobných knih jsem četla několik, i když třeba rozdělených na tři samostatné knížky bez pojítka. Pokud ale obdivujete silné ženské hrdinky jako já, určitě se do Copu pusťte.

HODNOCENÍ: 80 %